Listopad 2009

Co si takhle popovídat?

18. listopadu 2009 v 11:28 | Vejce
Tak mě napadlo, když tu máme tolik znesvářených stran, skupin a občanů, proč nezkusit svolat třeba do KASSu panelovou diskuzi k tématům, které občany chomutovska trápí, za vedení nezávislého profesionálního moderátora. Pořád se zdráhám uvěřit tomu, že by všichni politici byli grázlové. Většina členů politických stran jsou slušní lidé, jen zřejmě rezignovali a nebo nefungují vnitřní stranické mechanismy. Mohlo by to fungovat jako katalyzátor politického pnutí v našem městě. Bylo by dobré oslovit všechny politické strany a hnutí a občanské skupiny, aby vyslali své zástupce do diskuze a vyříkali si své postoje k jednotlivým předem daným tématům, a pak bude na moderátorovi, aby reguloval případné verbální exhibice jednotlivých účastníků diskuze i návštěvníků. Je někdo pro?

Zahajovací řeč OF 17.11.2009

17. listopadu 2009 v 15:59 | Petr Ďurica
Vážené dámy, vážení pánové
Dovolte, abych se ujal zahájení dnešního setkání lidí, kteří se více či méně významněji podíleli na chodu a ustanovení Občanského fóra v Chomutově.
Chtěl bych se vyvarovat nějakých patetických exkurzů do minulosti, proto jen stručně zrekapituluji tehdejší události, naděje a vize, které jsme před dvaceti lety prožívali. Události listopadu 1989 zastihly každého z nás v jiné situaci, v jiném postavení a v jiné etapě našeho života. To, co nás dokázalo v naší různosti spojit, byla společná touha po lepším a svobodnějším světě. Myšlenky na život v demokratickém a svobodném státě, bez karabáče bolševické hydry nás dokázali sjednotit a postavit se zlu, tehdy zosobněnému totalitní komunistickou stranou a jejími represivními složkami - státní bezpečností, lidovými milicemi, policií a armádou. Svým způsobem jsme tehdy měly určitou výhodu v tom, že jsme měli jasně definováno, kdo byl náš nepřítel.
Uběhlo dvacet let od pádu totality v naší zemi, a to je dost času na to, zrekapitulovat si, v čem se splnily naše touhy a naděje, a v čem pociťujeme zklamání, vztek a deziluzi. Můžeme svobodně cestovat, můžeme si užívat zázraky moderních technologií, máme parlamentní demokracii. Nevím jak vy, ale já jsem naivně podlehl iluzi, že svoboda, slušnost a demokracie jsou jednou provždy ustanoveny jako dogma a trvalá norma naší společnosti. Bohužel, opak je pravdou. Opět se u nás šíří jako mor strach projevit svůj názor, opět s ohledy na to či ono, rodinu či naše osobní pohodlí, se v nás usazuje autocenzura vlastních názorů, držíme hubu a krok, abychom na sebe neseslali hněv novodobých mocipánů. Kafka i Orwell by to nesepsali lépe. Opět je tu temná síla zla, která neviděna, nedefinována a skryta, vraždí svobodu lidského konání a samu podstatu lidského bytí. Bosové regionálních i celostátních mafií zprivatizovali politické strany do podoby, kdy si většina národa myslí, že je v podstatě jedno, jaká politická strana bude vedoucí silou, protože si stejně rozdělí moc tak, aby měli přístup k penězovodům z evropských dotací, státních a místních rozpočtů. Orgány policie, justice a tajných služeb pracují na politickou, potažmo mafiánskou objednávku, a tím je v podstatě paralyzována správa země. Beznaděj i strach se rozlezly do všech koutů naší země. Korupce, lži a rozkrádání naší vlasti dosáhlo rozměrů, které svou zrůdností snad převyšuje rozkrádání země z doby před listopadem 1989. Hodnoty, jako jsou svoboda, pravdomluvnost, čest a pokora, jsou devalvovány a vysmívány.
Před dvaceti lety jsem se každé ráno mohl kouknout do zrcadla a říct si, že se nemám za co stydět. To bohužel dnes nemohu. Stydím se za to, že jsem se stal členem stáda ovcí, které se nechají manipulovat, podvádět a neodvažují se jasně a zřetelně postavit zlu. Mám pro to jediné pojmenování. Promiňte mi mou vulgaritu, ale jsem srab a sráč. Děkuji za vaši pozornost.
Petr Ďurica
Psáno pro setkání členů Občanské fóra Chomutovska po dvaceti letech 17.11.2009

Tak nám zase se... na hlavy

15. listopadu 2009 v 20:25 | Vejce
Tak nám zase se... na hlavy...
Zapnu televizi a pokud zrovna éterem neduní muzika z Bandy, kde se nám statečně baví zlatá mládež a plní kasičku místní věrchušky, tak slyším i komentář k tomu, kdo si zrovna kde koupil titul, ztratil index, nebo úspěšně ukradl milióny z evropských dorací na předražený palác sportu či kilometry dálnice.
Dvacet let po sametové revoluci se u nás rozpíná strach z toho, říct vlastní názor na dění v našem okolí, jako ovce sekundujeme místním pohlavárům ze všech koutů politického spektra při nehorázném rozkrádání veřejných a obecních financí. Za těch dvacet let se se naděje na kultivaci politického života změnila ve skepsi a depresi z toho, co si u nás dovolí bosové místních mafií, kteří stačili zprivatizovat všechny možné i nemožné atributy společnosti, ať už je to policie, justice či samospráva. To, co si kmotři místní mafie dnes dovolí, si snad nedovolí ani ostřílení chlapci z Cosa nostry. Směs arogance, drzosti a bezcharakternosti, kterou nám dnes a denně předvádí je smrtelná a více či méně zasahuje všechny činnosti ve městě. Na co čekáme? Kam to ještě necháme dojít? Pomníčky jejich drzosti jsou přece jasně pojmenovatelné - privatizace bytového fondu, výstavba trolejbusových tratí, prapodivné stvoření bytových zpráv na klíč lidmi z městského úřadu, ztracené dotace z městských lázní, zmanipulovaná likvidace bytového podniku, předražená výstavba sportovního areálu na Vinohradech, podivné prodeje nemovitostí vyvoleným, podivné zakázky a pronájmy spřáteleným subjektům, výstavba zrůdného komplexu na Palackého ulici a další a další. Kdy to skončí? Nebo lépe - kam až to necháme zajít? To se nenajde skutečná politická opozice vůči paktu levopravých vládců města? Co občanská společnost, to v tomhle městě není nikdo, kdo by se postavil nadutosti současných vládců města? To je smutné...