Komunální volby 2010 - šance pro lůzu?

10. října 2010 v 19:26 | Petr Ďurica
Sleduje -li někdo současnou omnipotentní kampaň před komunálními volbami kritickým okem, nezbývá mu, než trpět. Absence silných témat, kreativity
a charismatických osobností s vizemi je tu tvrdě znát, takže volič prahnoucí po nápovědě, komu věnovat svůj hlas, zužuje své rozhodování
na snahu přežvýkat výkřiky z billboardů a letáčků do esence, jež jej povede tím správným směrem cestou k volební urně.
Jářku, kdo kdy tušil, jak je těžké volit mezi prostoduchým, leč čestným slabochem Losnou a vypečeným, tvrdě za svým cílem jdoucím Mažňákem.
Váhajícím je třeba pomoci,nabídněme mu tedy něco, co určitě pochopí. Například svoz komunálního odpadu zdarma. Zní to líbivě, jenže ejhle, koukněme kousek vedle, do Mostu, kde si parta komunálních politiků koupila hlasy voličů v minulých volbách za totožný slib. Město má výpadek v příjmech okolo 60 milionů korun ročně, a ty sakra chybějí… Někde je musíme ubrat na úkor jiných…
Doprava pro mladé a důchodce zdarma? Není problém? Výpadek z příjmů bude chybět na platy zaměstnanců a projeví se na stavu vozového parku, někde se to přesune odjinud…   Hokejisté do extra ligy? Nou problem? Že hrají jak spící panny? Nevadí, poručíme větru dešti, a když ani to nezabere, tak pomůže šikovně přesunutý ,, kapřík", musíme holt chodit tomu štěstíčku trochu naproti, že?
Dosud vládnoucí
modrooranžová koalice ODS a ČSSD se na vývoji Chomutova podepsala
skutečně destruující komunální politikou. Stala se synonymem pro korupci, klientelismus, zlodějství, podvody a aroganci moci. Pošlapala základní princip demokracie - princip volné soutěže politických názorů, a degradovala městskou radu a zastupitelstvo do
role statistů, komparsistů v obludné hře na demokracii.
O zakázkách se rozhoduje mimo volené orgány, v temných zákoutích salonů, kde si Kmotr kmotrů rozhoduje o tom, kdo kde, co, jak a hlavně za kolik.
Občanská společnost, společenský , kulturní
a spolkový život skomírají na úbytě, jednoduše proto, že svět se začal dělit na ,,my" a ,,oni".
Až půjdete k volbám, dobře si vzpomeňte, kdo po minulé volební období vládl městu, a co z něho udělali: kasičku pro sebe, své známe a jejich poskoky. Můžete si u toho broukat písničku Karla Kryla Karavana mraků:

,,Vítr si tiše hvízdá
Po silnici spálený
V tom městě nikdo nezdraví
Šerif i soudce - gangsteři, oba řádně zvolení
A lidi strachem nezdraví…"
Petr Ďurica, říjen 2010
 

Co si takhle popovídat?

18. listopadu 2009 v 11:28 | Vejce
Tak mě napadlo, když tu máme tolik znesvářených stran, skupin a občanů, proč nezkusit svolat třeba do KASSu panelovou diskuzi k tématům, které občany chomutovska trápí, za vedení nezávislého profesionálního moderátora. Pořád se zdráhám uvěřit tomu, že by všichni politici byli grázlové. Většina členů politických stran jsou slušní lidé, jen zřejmě rezignovali a nebo nefungují vnitřní stranické mechanismy. Mohlo by to fungovat jako katalyzátor politického pnutí v našem městě. Bylo by dobré oslovit všechny politické strany a hnutí a občanské skupiny, aby vyslali své zástupce do diskuze a vyříkali si své postoje k jednotlivým předem daným tématům, a pak bude na moderátorovi, aby reguloval případné verbální exhibice jednotlivých účastníků diskuze i návštěvníků. Je někdo pro?

Zahajovací řeč OF 17.11.2009

17. listopadu 2009 v 15:59 | Petr Ďurica
Vážené dámy, vážení pánové
Dovolte, abych se ujal zahájení dnešního setkání lidí, kteří se více či méně významněji podíleli na chodu a ustanovení Občanského fóra v Chomutově.
Chtěl bych se vyvarovat nějakých patetických exkurzů do minulosti, proto jen stručně zrekapituluji tehdejší události, naděje a vize, které jsme před dvaceti lety prožívali. Události listopadu 1989 zastihly každého z nás v jiné situaci, v jiném postavení a v jiné etapě našeho života. To, co nás dokázalo v naší různosti spojit, byla společná touha po lepším a svobodnějším světě. Myšlenky na život v demokratickém a svobodném státě, bez karabáče bolševické hydry nás dokázali sjednotit a postavit se zlu, tehdy zosobněnému totalitní komunistickou stranou a jejími represivními složkami - státní bezpečností, lidovými milicemi, policií a armádou. Svým způsobem jsme tehdy měly určitou výhodu v tom, že jsme měli jasně definováno, kdo byl náš nepřítel.
Uběhlo dvacet let od pádu totality v naší zemi, a to je dost času na to, zrekapitulovat si, v čem se splnily naše touhy a naděje, a v čem pociťujeme zklamání, vztek a deziluzi. Můžeme svobodně cestovat, můžeme si užívat zázraky moderních technologií, máme parlamentní demokracii. Nevím jak vy, ale já jsem naivně podlehl iluzi, že svoboda, slušnost a demokracie jsou jednou provždy ustanoveny jako dogma a trvalá norma naší společnosti. Bohužel, opak je pravdou. Opět se u nás šíří jako mor strach projevit svůj názor, opět s ohledy na to či ono, rodinu či naše osobní pohodlí, se v nás usazuje autocenzura vlastních názorů, držíme hubu a krok, abychom na sebe neseslali hněv novodobých mocipánů. Kafka i Orwell by to nesepsali lépe. Opět je tu temná síla zla, která neviděna, nedefinována a skryta, vraždí svobodu lidského konání a samu podstatu lidského bytí. Bosové regionálních i celostátních mafií zprivatizovali politické strany do podoby, kdy si většina národa myslí, že je v podstatě jedno, jaká politická strana bude vedoucí silou, protože si stejně rozdělí moc tak, aby měli přístup k penězovodům z evropských dotací, státních a místních rozpočtů. Orgány policie, justice a tajných služeb pracují na politickou, potažmo mafiánskou objednávku, a tím je v podstatě paralyzována správa země. Beznaděj i strach se rozlezly do všech koutů naší země. Korupce, lži a rozkrádání naší vlasti dosáhlo rozměrů, které svou zrůdností snad převyšuje rozkrádání země z doby před listopadem 1989. Hodnoty, jako jsou svoboda, pravdomluvnost, čest a pokora, jsou devalvovány a vysmívány.
Před dvaceti lety jsem se každé ráno mohl kouknout do zrcadla a říct si, že se nemám za co stydět. To bohužel dnes nemohu. Stydím se za to, že jsem se stal členem stáda ovcí, které se nechají manipulovat, podvádět a neodvažují se jasně a zřetelně postavit zlu. Mám pro to jediné pojmenování. Promiňte mi mou vulgaritu, ale jsem srab a sráč. Děkuji za vaši pozornost.
Petr Ďurica
Psáno pro setkání členů Občanské fóra Chomutovska po dvaceti letech 17.11.2009
 


Tak nám zase se... na hlavy

15. listopadu 2009 v 20:25 | Vejce
Tak nám zase se... na hlavy...
Zapnu televizi a pokud zrovna éterem neduní muzika z Bandy, kde se nám statečně baví zlatá mládež a plní kasičku místní věrchušky, tak slyším i komentář k tomu, kdo si zrovna kde koupil titul, ztratil index, nebo úspěšně ukradl milióny z evropských dorací na předražený palác sportu či kilometry dálnice.
Dvacet let po sametové revoluci se u nás rozpíná strach z toho, říct vlastní názor na dění v našem okolí, jako ovce sekundujeme místním pohlavárům ze všech koutů politického spektra při nehorázném rozkrádání veřejných a obecních financí. Za těch dvacet let se se naděje na kultivaci politického života změnila ve skepsi a depresi z toho, co si u nás dovolí bosové místních mafií, kteří stačili zprivatizovat všechny možné i nemožné atributy společnosti, ať už je to policie, justice či samospráva. To, co si kmotři místní mafie dnes dovolí, si snad nedovolí ani ostřílení chlapci z Cosa nostry. Směs arogance, drzosti a bezcharakternosti, kterou nám dnes a denně předvádí je smrtelná a více či méně zasahuje všechny činnosti ve městě. Na co čekáme? Kam to ještě necháme dojít? Pomníčky jejich drzosti jsou přece jasně pojmenovatelné - privatizace bytového fondu, výstavba trolejbusových tratí, prapodivné stvoření bytových zpráv na klíč lidmi z městského úřadu, ztracené dotace z městských lázní, zmanipulovaná likvidace bytového podniku, předražená výstavba sportovního areálu na Vinohradech, podivné prodeje nemovitostí vyvoleným, podivné zakázky a pronájmy spřáteleným subjektům, výstavba zrůdného komplexu na Palackého ulici a další a další. Kdy to skončí? Nebo lépe - kam až to necháme zajít? To se nenajde skutečná politická opozice vůči paktu levopravých vládců města? Co občanská společnost, to v tomhle městě není nikdo, kdo by se postavil nadutosti současných vládců města? To je smutné...

Kam dál